Jen málokterý umělec se dočká už za života hřejivého uznání a obdivu. K takovým šťastlivcům patřil Michelangelo Buonarroti, jehož úctyhodné výtvory neodvál čas, právě naopak. I na počátku dvacátého prvního století se jim obdivujeme a jsme fascinováni osudem člověka, který o umění tvrdil: “Umění je především zjevením, požehnáním a posvěcením lidského života” a o sobě: „Kdyby lidé věděli, jak tvrdě jsem pracoval na svých dílech, nepovažovali by mě za génia”.
Michelangelo Buonarroti přišel na svět pod italským sluncem roku 1475. Byl synem úředníka florentské signorie. Už od mala ho zajímal kámen a způsoby jeho opracování. Láska k mramoru ho provázela celým životem. I přes otcovu nevoli vystudoval několik sochařských škol a zvěsti o jeho talentu se brzy rozšířily za hranice Florencie. Odjel tedy do Říma. V hlavní italské metropoli vznikla proslulá Pieta a od té doby se pracovní zakázky jen hrnuly. Byl také podporován rodinou milovníků umění - florentskými Medicejskými. Jako třicátník vytesal v rodné Florencii sochu biblického Davida, za niž údajně dostal 900 zlatých dukátů. Tolik prý nevydělal ani Leonardo da Vinci za celý život. Triumfální umělecké výsledky mu otevřely cestu k papeži Juliovi II., který ho pověřil výzdobou Sixtinské kaple. Práce na klenbě trvala pět let a je dalším dokladem mimořádné vytrvalosti umělce, který zásadně pracoval sám, bez pomoci spolupracovníků. Ještě v sedmdesáti letech se věnoval architektuře hlavního vatikánského náměstí.
Jeden z nejvšestrannějších renesančních umělců vytvořil během svého života geniální sochy, plastiky, malby, architektonické skvosty i vytříbené básnické verše. Díla, se kterými nebyl spokojen, nejednou poškodil nebo dokonce zničil. Těšil se nebývalé úctě, měl talent, nevšední fantazii, vytrvalost, cílevědomost, slávu i peníze. Přes to všechno ho stihl osud osamělého podivínského umělce, posedlého touhou po dokonalé kráse a úspěchu, jehož chování k lidem bylo značně nepřístupné a mnohdy i nesnášenlivé. “Třebaže jsem byl velice bohatý, vždy jsem žil jako chudý člověk,” řekl.
Nedávno se mu dostalo pocty, která plně vystihuje jeho celoživotní mistrovské dílo. Nese název Michelangelo, La dotta mano. Jde o unikátní 264 strannou knihu o rozměrech 18 x 28 x 3 palců a váze 24 kilogramů. Pro celý svět jich bylo vytištěno jen pouhých třicet tři kusů, do budoucna se počítá ještě s dalšími šedesáti šesti. Měřítko knihy se podřizuje v umění velmi známému pojmu zlatý řez, který je založen na Fibonacciho posloupnosti a pro umělecká díla je nepostradatelným pravidlem pro dokonalou harmonii celku. Kniha vznikla jako pocta k pěti set - letému výročí od začátku Michelangelovy práce na Sixtinské kapli. Fotografická část připadla na Aurelia Amendola. Ta obsahuje osmdesát tři detailních fotografií Michelangelových prací vytištěných na dvě stě gramovém matném křídovém papíře, pocházejícím z Cartiere del Garda v Riva del Garda. Kromě nich v knize najdeme čtyřicet pět desek s črtami a kresbami vyrobené tradičním řemeslným způsobem. Přední stranu zdobí replika díla Madona della Scala vytvořená uměleckým studiem Maria Grazia Barattini. Tento mramorový bas - reliéf je upevněn sametovým hedvábím z dílny společnosti Nole Textile Workshop.
Každá z knih je ukryta ve skříňce z černého dřeva. Výroba jednoho jejího kusu trvá šest měsíců a může se pyšnit zárukou na pět set let. Cena tohoto světového unikátu je sto tisíc eur. Takže pokud máte v knihovně ještě místo, není nad čím váhat.
http://www.fmronline.it/prehome/index.cfm
www.marilenaferrari-fmr.it
Tags: slide
